U8 zakončili sezónu bronzovými medailemi ve finále Teeballové ligy

Poslední turnaj sezóny, poslední čtyři zápasy. U8 si 8. října vyjeli do Lobkovic na finále Teeballové ligy.

Na předchozích čtyřech turnajích jsme mohli sledovat jejich postupný růst. První dvě kola v Ledenicích a v Merklíně hráli ještě s přichytávačem na 1. metě, ale od třetího kola si už, jako jediný tým, všechno zařizovali sami. Hodně nám v tomto směru pomohl First cup a zářijový Pohár, kde jsme ani přichytávače mít nesměli. Děti se během půl roku výrazně zlepšily na pálce a v poli se čím dál víc začínaly objevovat i pěkné baseballové akce, včetně dvojautů. Druhé, třetí i čtvrté kolo TBL naše U8 ovládli a tak cíl do finále nemohl být jiný – zlaté medaile.

Ještě za ranní mlhy a na mokré trávě se rozcvičujeme na prvního soupeře, domácí Lobkovice. Jsou tu všechny děti, které si TBL během sezóny vyzkoušely. Rozhodli jsme se vzít všech 14 dětí, včetně Míši a Adama, aby si atmosféru finálového turnaje zažily. Tyhle zkušenosti už jim nikdo nevezme.

Lobkovice porážíme poměrně v pohodě 14:6 a v dobré náladě se chystáme na Ledenice. Zápas je přetahovaná, nicméně nakonec jdeme do dohrávky s pohodlným náskokem 10:7. Tak poslední tři auty a je to hotové. První aut. Druhý aut. Super. Tak ještě jeden. Ale přichází kolaps. Strašná série chyb v obraně umožňuje soupeři přidávat bod za bodem. 10:8. 10:9. 10:10. Člověk si říká, že to snad není možné a že se to konečně zastaví. Nezastavilo. Prohráváme 10:11. V tu chvíli ještě netušíme, že turnaj se vyvine tak, že ten třetí aut, který jsme nezahráli, nás bude stát zlato.

No nic. Jdeme na Beroun. Na střídačce Berouna vidíme několik chomutovských batohů. Aha. Beroun zase na finále posílil. Mezi děti tohle neventilujeme, to by ani nebylo dobře. Ale my trenéři jdeme do zápasu naštvaní a to taky není dobře. Beroun samozřejmě pálí tak, jak jsme je za celou sezónu pálit neviděli a nám se nijak extra nedaří ani na pálce, ani v poli. Frustraci si v jednu chvíli vybiju na chudákovi meťákovi, kterého dořvu ke změně rozhodnutí v náš prospěch. Z hlediště cítím v zádech úšklebky a slyším: No jo, když trenér na ty kluky zařve, tak to samozřejmě musí být safe. Ani tohle nám ale nepomůže. Prohráváme 9:14. Po pozdravu jdu za jejich headcoachem a řeknu mu, co si o tom všem myslím. Tenhle nešvar v dětských kategoriích, který ovšem není zakázaný, ničí hru, kazí práci týmům, které jdou cestou vlastních odchovanců a v konečném důsledku to kazí i samotný tým, který se na klíčové turnaje takhle jednorázově posiluje. Hostování je běžná věc a nic proti tomu. Ale v nejmladších kategoriích, kdy kolikrát na úkor vlastních hráčů dávají přednost těm lepším nahostovaným, mi to přijde přes čáru. Potkali jsme se s tím na Rookie ballu i na Mistrovství republiky, potkáváme se s tím i tady.

Takže poslední zápas proti Merklínu. Chceme-li myslet na medaili, musíme vyhrát. A děti se do Merklína zakousnou. Je to jiný zápas, než proti Berounu. Daří se na pálce a v poli zahráváme pěkné akce. Už zase vidíme děti v laufu a jsou nezastavitelné. Náš nejhezčí zápas na turnaji končí 16:9 pro nás. 

Jsme rádi, že poslední zápas sezóny děti vyhrály po pěkném výkonu, i když nevíme, jestli to na medaili bude stačit. Tabulka je nepřehledná, každý dneska trochu vyhrál i trochu prohrál. Necháme se překvapit.

Závěrečný nástup týmů. A Miners si nakonec jdou pro pohár a medaile za třetí místo. Super. Je to placka a to se počítá. Jsme na ty naše borce pyšní. Jako jediní odehráli turnaj bez přichytávače na 1.metě a bez starších hráčů, hrajících na výjimku. A co do věkového složení, jsme tu nejmladší: 7 x U8, 5 x U7, 2 x U5. Všechno z vlastních zdrojů. Bronzové medaile máme na krku, „novináři“ si nás fotí a celé dnešní vystoupení končíme s rodiči společným řevem „Kladýnko, GO!“.

Tohle je tým, který má potenciál si vítězně řvát i v dalších letech. Už za 14 dnů začne společné zimní tréninky a věříme, že na jaře to pořádně rozbalí.

Petr Vinš, headcoach