U9 se na Poháru statečně rvali o medaili
Hluboká nad Vltavou, 18. – 19. června a my s U9 na prvním vrcholu sezóny – Českém baseballovém poháru. 10 týmů, 6 zápasů ve dvou dnech v neskutečné výhni hlubockého areálu. Litry a litry vypitých limonád a pomelo grapů, hromady nanuků, několik kbelíků vody pro namáčení čepic a hlav. Vykřičené hlasivky trenérů, dětí i rodičů. Špinavé dresy a umouněné obličeje od antuky. Plné kapsy baseballových kartiček s podpisy českých reprezentantů. Nervozita, obavy, někdy trochu slzy, ale i radost a euforie. To byl Český baseballový pohár v podání Miners U9. Tahle skvělá parta nám ostudu neudělala a v Hluboké zanechala sympatický dojem, zakončený velkým potleskem všech diváků po boji o bronz.
Sobota ráno a my se rozcvičujeme před prvním zápasem se Sabatem. Na hřišti jsme jen my a pár havranů. Je rosa, sluníčko teprve začíná pálit a soupeř je ještě někde na cestě. Dáváme si naši tradiční přípravu, rozběhání, rozházení, pálka. Děti už to znají, každý ví, co má dělat. Je takový klid před bouří. Na trenérech i dětech je znát soustředění, všichni jsou trochu zamlklejší, než obvykle. Nervozita je. Chceme turnaj začít dobře. Los k nám byl příznivý a na úvod máme dva hratelné soupeře: Sabat a Tempo. Klíčové zápasy s Trutnovem a Pardubicemi přijdou až potom.
Sabat přijíždí, rozcvičuje se a v deset jdeme na to. Začínáme jako hosté na pálce, což našim dětem vyhovuje. Díky dobré pálce se můžeme do zápasu lépe rozjet a to se nám také daří. Zelený válec se roztočí a i když Sabat někdy zahrozí, celý zápas máme pod kontrolou a po výsledku 11:5 si můžeme oddychnout. Odstartovali jsme dobře.
Hodina pauza a jdeme na druhého soupeře. I s Tempem držíme zápas pod kontrolou. 15:8 a druhé „povinné“ vítězství je v kapse.
Opět hodina pauza a ve 14,00 nastupujeme ke třetímu zápasu, teď už v pekelném vedru. Už je toho na nás moc. Děti jsou uvařené a je na nich znát únava. Silný soupeř nás nešetří. Hraje teprve svůj druhý zápas a sil má dost. A navíc výborně pálí a v obraně se s tím nepáře. Po dlouhé době letos narážíme na tým, který je o třídu lepší, než jsme byli zvyklí z Rookie ballu. Tvrdé odpaly odhalují individuální nedostatky našich při zpracování míče. Vše je rychlejší a na nic není čas. Tady už nestačí zahrávat auty v pohodovém tempu. Snažíme se čelit naší pálkou a baterie především prvních pěti, šesti Kladeňáků dělá, co může. Také pálíme, jenže ne tak dobře. Co jde do vnitřního pole, nemá obvykle šanci a soupeř zahrává auty. Nejde to. Trutnov nám nandal 17:6 a my víme, že už bojujeme jen o druhé postupové místo ze skupiny. Chceme-li hrát o medaile, musíme v neděli ráno porazit Wayny z Pardubic. Když se to povede, čeká nás favorit – Hluboká. To jsou teda vyhlídky!
Jdeme se odreagovat na zápas české repre s výběrem extraligy a po něm se děti vrhají útokem na reprezentanty. Odnášejí si hromady podepsaných kartiček a míčů a životní zážitek. Doufejme, že je to do nedělních bojů pořádně nabije.
Večer dobrá večeře na Barborce, bazén, trampolína a spát. Zítra nás čeká ještě pořádná šichta.
V neděli ráno jsme zase sami na hřišti. Zdravíme havrany. Sluníčko si tentokrát žádnou pauzu nepřipouští a praží to do nás. Wayni evidentně vsadili na to, že své hráče vystaví žáru až téměř před začátkem zápasu. Na rozdíl od našich si dají jen krátkou rozcvičku a pár zkušebních odpalů. No, doufejme, že jsme naše děti neuvařili. Přichází klíčový zápas stejně silných týmů. Rozdáme si to na férovku o postup do semifinále. Wayni mají šikovné vnitřní pole, dobře pálí a také mají malého Rambouska, který je z gumy a pálí homeruny.
Začínáme na pálce, to máme rádi. Rozjedeme to slušně a děláme 3 body. Vzápětí nám Rambousek šoupne homerun až na pokosenou louku za plotem. Naštěstí nestáhnul žádného spoluhráče. Jinak hrajeme dobře, obrana drží a po první směně vedeme 3:2. Přidáváme další body, Wayni také, ale pořád taháme za trošku lepší část provazu. Střídačka řve jak pominutá, Pardubice jakbysmet. Rodiče obou táborů na tribuně střídavě jásají a střídavě šedivějí. Naše baterie pálí, vnitřní pole drží a zahrává jisté auty. Honza Peterka na nadhozu, Šimi na jedničce, o dvojku se stará Fíla s Honzou Rákosníkem, u trojky je Malý Dan. Na zadákovi se nechává otloukat Vítek a to chudák neví, že ho tam ten den čekají ještě dva zápasy. Kluci vzadu (Vojta, Velký Dan a Dominik) sbírají poctivě dlouhé odpaly a vrací míče na Fílu nebo Honzu dovnitř. Dominik v pravém poli zahraje důležitý luft. Na pálce tlačíme a po kouskách přidáváme body. Fíla dlouhým odpalem stahuje dva. Ostatní stahují bod po bodu. Odpor Waynů pomalu slábne a pak je zápas u konce. Vítězíme 12:8. Pozdrav, vítězný ryk a děkovačka rodičům. Cíl splněn, hrajeme o medaile.
Jdeme se ochladit do stínu u řeky a čekáme na zápas s Hlubokou. V pravé poledne. 34 stupňů. Děti si dají pár odpalů v kleci a hlavně je psychicky připravujeme na boj s favoritem. Oni musí, my můžeme. Podaří se nám je naladit dobře. Cítíme, že zahrají. Je to tak. Během následující hodiny předvedou nejlepší výkon za celou dobu, co je trénujeme. Polejou si hlavy a jdou na to. Začínáme na pálce a to máme přece rádi. Naše baterie buší a Hluboká má plné ruce práce. Dělá chyby. A my děláme body a po metách lítáme. 3:0 a jdeme bránit. Hluboká srovná na 3:3. Jdeme na pálku a přidáme bod. Hluboká se vzpamatuje, pošle pár ran a ujímá se vedení 6:4. Nevzdáváme se. Máme i štěstí a dostáváme se na mety i po nepovedených odpalech. Vezeme další body a jsme Hluboké vyrovnaným soupeřem. Nádherný zápas a tribuna kladenských i hlubockých fandů to oceňuje neskutečným rámusem. Hluboká zabere a my uděláme pár chyb, které být nemusely. Škoda. Domácí jsou na koni, ale naši bojují jako lvi. Dostali se do transu a nechtějí se vzdát. Naše střídačka řve jak pominutá, stejně tak domácí. Ještě jednou se vzepneme na pálce a posíláme do pole pár povedených odpalů. Dotahujeme. Ale pak je konec. Prohráváme 12:13 a jsme na ty naše borce neskutečně pyšní. Takhle tady Hlubokou ještě nikdo neprohnal. Tribuny tleskají ve standing ovation oběma týmům a Hluboká jde do finále. My se jdeme poprat o bronz.
Naházíme děti do Vltavy, aby se na zápas ochladily. Mezitím se dozvídáme překvapení: Eagles porazili Trutnov a jsou ve finále. A my tedy jdeme zase na Rytíře. To jsme nečekali. Musíme minimálně zopakovat výkon ze zápasu s Hlubokou a věřit, že nás Rytíři po včerejším debaklu podcení. Opět motivační řeč u řeky a vrháme se do výhně ke třetímu supernáročnému mači. Chceme bronz. Ale zápas pro nás nezačíná dobře. Honza na nadhozu dostane odpáleným míčem do obličeje a chvíli trvá, než se vzpamatuje. Odmění ho potlesk diváků. Trutnov se do nás zakousnul a o nějakém podcenění nemůže být řeč. Buší do nás a my se nemůžeme dostat do hry. Vzápětí se trutnovský běžec srazí s Vítkem u domácí mety a Vítek je otřesený. Ale jde hrát a diváci mu tleskají. To je teda začátek! Jdeme na pálku, ale nějak to není ono. Jako bychom si všechnu energii i štěstí vybili v předchozím zápase. Už taháme za kratší provaz, i když jsme Trutnovu důstojnějším soupeřem, než včera. Ještě celkem slušně pálíme, ale začínáme kupit chyby v obraně. Už to nejde. Dotlačíme celkem 7 bodů, ale soupeř 13. A je vymalováno.
Končíme na čtvrtém místě.
Ve finále Hluboká porazila v pěkném zápase Eagles 12:10.
Sehráli jsme tady šest těžkých zápasů s kvalitními týmy a byla to velká škola, která vydala za desítky tréninků. Do dalších turnajů půjdeme zkušenější a otrkanější. Zápasy s nejlepšími nám ukázaly, kde máme rezervy:
1. V technice zpracování míčů a rychlosti hry ve vnitřním poli.
2. Ve větší podpoře vnějšího pole, kdy nechycené míče ze vzduchu ztěžují celou obranu a soupeře dostávají do hry.
3. I přes slušnou pálku i zde musíme ještě zabrat, aby všechny děti dokázaly účinně odpálit.
Chválíme běh po metách, organizaci na střídačce a celkové vystupování týmu.
Dobrá práce, Miners!
Petr Vinš, headcoach