U9 zakončili skvělou sezónu 2. místem na finále Rookie ballu
První říjnový víkend přinesl poslední, třetí, vrchol letošní sezóny pro naše U9. Po Českém baseballovém poháru a Mistrovství republiky jsme si brousili zuby na dobré umístění ve finálovém turnaji soutěže Rookie ball. Tato celoroční soutěž, pořádaná Českou softballovou asociací, obsahovala 4 celodenní turnaje a závěrečné dvoudenní finále na hřištích Eagles. Naši borci šli do finále jako nasazené jedničky, protože celý seriál Rookie ball turnajů absolvovali bez ztráty kytičky, tedy bez porážky.
V sobotu ráno vyrážíme na Eagles a cíl je jasný a neskromný. V neděli odpoledne chceme hrát finále a chceme ho vyhrát. Největší konkurenci v boji o medaile, se kterou se můžeme na turnaji potkat, čekáme od Kunovic, Chomutova, pardubických Pasos a především nevyzpytatelných Eagles, u nichž tušíme, že se zase na turnaji vytasí se silným týmem, úplně jiným, než jsme potkávali v průběhu roku.
První hrací den nám staví do cesty čtyři překážky: Painbusters Most, Joudrs, Pasos Pardubice a Vlaštovky Sadská. V neděli pak na nás čekal poslední soupeř ve skupině, berounští Piranhas. Nejtěžší zápas tušíme s Pasos, kteří jsou do turnaje nasazené jako čtyřky.
Naši se dobře vyspali. Při rozcvičce panuje pohoda, tým prochází naučenými rituály a vypadá dobře. Běháme rovinky, pak strečink zakončený oblíbenými Petrovými panáky. Poprvé v sezóně to nikdo nepoplete a všichni strojově předvedou 10 superpanáků! Dobré znamení. Rozházení, pálka a jdeme na to. S Mostem začínáme jako hosté, tudíž na pálce a to máme rádi. Většinou nám úvod na pálce pomůže v rozjezdu do zápasu. Je to tak. Od začátku to řežeme a soupeři nedáváme šanci. Zápas ovládneme s výsledkem 14:2 a nálada je skvělá. Ideální start do turnaje. A jdeme na Joudrs.
Joudrs bereme jako o něco těžšího soupeře a také to tak je. Jsou zase o něco vyhranější, než byli na jaře. Prostě Joudrs, jak je známe. Vždycky se jejich děti během sezóny rychle zlepšují. Je vidět, že u Joudrs to dělají dobře, mají skvělé zázemí a dostatek dětí. Za pár let tyhle děti budou hrát na špici. Dnes si však ještě musí počkat. Rozjetej zelenej válec jim nedává šanci a vítězí 17:3. Odfajfkujeme si dalšího soupeře a po očku se díváme, jak to vypadá ve druhé skupině. Tam to podle očekávání válcují Eagles. Když se nestane něco překvapivého, tušíme, že vše spěje do zítřejšího finále proti nim. Začínáme se s holkama trenérkama z Eagles na sebe uculovat, kdykoliv se v areálu potkáme a přidávají se první hecovačky. Máme je rádi a rádi se s nimi hecujeme. Zvlášť největší trenér všech dob, Martin, s oblibou a často mění hecovačky na objímačky .
Jdeme na papírově nejtěžšího soupeře, Pasos. Mají u nás vroubek z loňska, kdy nás porazili. Není to vůbec příjemný soupeř. Solidně pálí a hlavní obraná osa (nadhoz, spojka, dvojka a střední pole) nám dělá starosti, protože nás na metách dost vyndávají. Navíc nejsme schopni pořádně propálit jejich vnitřní pole. Zápas je stále velmi těsný, moc bodů neděláme ani my, ani Pasos. Jsme nervózní, konečně nás někdo pořádně prověřuje a obraz naší hry je trochu chmurný. Občas si střihneme školáckou chybu v obraně a to na náladě nepřidá. Hecujeme děti, co to dá. A tak to jde až do 4. směny, kdy konečně nemohoucnost na pálce prorveme a děláme 5 bodů. Psychika je zase nahoře a Pasos už nezvládnou zareagovat. Vítězíme 10:5 a s trenéry ještě chvíli zápas vydýcháváme. Uf.
Tak už jenom Vlaštovky a jedeme domů. Nejslabšího soupeře ve skupině známe. Prezentuje se pomalou hrou, kterou nás na jaře v Havlíčkově Brodě uspal a byl z toho sice nakonec vítězný, ale nepohledný zápas. Nechceme nic podcenit a tak se i na tento zápas důkladně nachystáme. Dětem připomeneme tu jarní uspávačku a udržujeme motor zeleného válce v chodu i tím, že jsme na hřišti s předstihem a dáváme si na mokré trávě fungo, aby si děti na hřiště zvykly. Jo a kromě toho jsme si všichni trenéři dali v báru kafe .
Naštěstí se uspávačka nekoná. Děti si asi za našimi zády daly kafe taky. Jsou naspeedovaní a pálí jako v bitvě u Verdunu. Balóny lítají téměř pořád do zadního pole a Vlaštovek je nám líto. Z úcty k soupeři pak už naše běžce na metách brzdíme. I tak zápas končí 16:2 pro nás.
Super první den. Bude se nám dobře usínat.
V neděli ráno se potkáváme před clubhousem ve výborné náladě. Vývoj ve skupině nám i přes případnou porážku s Berounem 1. místo nevezme, ale to dětem neříkáme. Pořádně se rozcvičíme a jdeme na to. Nic nás nezastaví. Ale nechval dne před večerem, se říká. Beroun se do nás obuje a řeže to. Podle pravidel může nasadit až dva hráče o rok starší a pravděpodobně tak učinil. Piranhas na pálce vypadají hrozně velcí a od pálek jim to lítá. Bráníme se s vypětím všech sil. Držíme zápas sice pořád ve vyrovnaném stavu, ale přetlačit soupeře se nám nedaří. Děláme hrozně chyb. Piranhas jsou nakonec těžší soupeř, než byli Pasos. Bohužel se nám celý zápas nedaří dostat se do naší hry a předvádíme náš nejhorší výkon na turnaji. V hledišti nás scoutují trenérky Eagles. To je snad jediné, co je na zápase pozitivní: třeba nás po tomhle výkonu podcení. Prohráváme 11:12. Jdeme se s týmem odklidit do ústraní a čeká nás psychologická chvilka. Nejdřív děti zdrbeme za chyby a pak je nabudíme do dalších zápasů. Často to tak na turnajích bývá: tým si prostě vybere jeden zápas-blbec. Tahle facka nás snad probudí a nastartuje do semifinále.
V semifinále jdeme na Praotce z Roudnice. Vítězství nás posune do finále. K Roudnici máme respekt. Jsou děsně rychlí na metách a slušně pálí. Těžký soupeř. Zelenej válec ale už zase nastartoval motor. Po vyrovnaném úvodu a roudnických 3 dobězích přebíráme režii zápasu, chytneme se na pálce a po kouskách přidáváme body ve stylu „nemusí pršet, jen když kape“. Každou směnu dáváme trošku, protože Roudnice vůbec nehraje špatně. Ale zároveň hrajeme výborně v obraně a další body jim nedovolíme. Zápas končí naším velkým představením na pálce, s bezchybnou obranou, euforií a vítězným řevem. Po výsledku 13:3 jsme ve finále!
Jdeme děti naspeedovat: Proti vám stojí velký favorit, výběr z několika desítek dětí, které mají Eagles, jako velký klub, k dispozici. Vy jste si tohle finále za celý rok odmakali ve 12, 13 hráčích. Finále je vaše odměna a pojďte si jí užít. Pojďte udělat poslední krok a vyprášit Eagles kožich!
Ve finále ale taháme za kratší provaz. Eagles pálí ukrutně silně a my na skvělou, uvolněnou pálku ze zápasu s Vlaštovkami můžeme zapomenout. Jako bychom měli na pálkách závaží. Nedokážeme propálit vnitřní pole a tak se dostáváme sotva na dvojku. Zápas vypadá beznadějně. Bušíme na vrata, která nejdou otevřít. Ale až v klidu po zápase budeme analyzovat naši hru, zjistíme, že v obraně jsme nehráli špatně. Eagles nás sice autovali, ale my je také. Utekla nám hlavně jedna směna, ale jinak obě obrany dělaly strašně rychle auty a týmy se neustále střídaly v poli a na pálce. O dobrých obranách svědčí i to, že zápas končí po 6. směně už za 31 minut! Zahráváme čisté tři auty a jdeme pogratulovat soupeři. Eagles zaslouženě vítězí 8:0.
Miners jsou v Rookie ballu 2022 druzí jen se dvěma porážkami za celý rok a my jsme na ně strašně pyšní. Tohle je talentovaná, nesmírně pracovitá parta a společně s prezidentem Petrem Barochem si po udílení medailí spokojeně vrníme, že Miners má další silný ročník, který bude v budoucích letech důstojně klub reprezentovat.
A ještě něco: Během turnaje se všechny týmy zúčastnily Clash of Skills, dovednostních soutěží. Sprint na metu, hod velkým míčem z místa, skok z místa, obratnostní dráha a předklon. Výsledky našeho týmu: 1. místo ve sprintu, 1. místo ve skoku, 2. místo v hodu, 4. místo v překážkové dráze, 10. (!?) místo v předklonu. Proklatej předklon nás posouvá až na celkové 8. místo!
No nic. Interpretujeme si to tak, že máme obratné tryskomyši, které se před nikým nikdy neskloní!
Petr Vinš, headcoach