Někdy si jako trenér myslíš, že máš věci docela spočítané. Víš, kdo proti tobě stojí. Víš, jak silní jsou soupeři. Víš, co by bylo reálné. No a pak ti do toho děti hodí vidle.

Tohle je příběh o jedné velké jízdě těch, co šli rubat.

Jen týden po vydařeném vystoupení na Joudrs Indoor Cupu se jdou naše U9 představit divákům na domácí půdě na tradičním Kladenském kahanu U9. 

Možná nejlépe obsazený Kahan v historii. Několik měsíců od velkých bojů na Českém baseballovém poháru v Liberci se tu sešly čtyři nejlepší týmy tehdejšího turnaje. V Liberci si odvezlo zlato Tempo, stříbro brali Eagles, Miners bronz a bramborovou Kotlářka. Stejné týmy nastoupily 8. února na plochu naší nafukovačky. 

Těžká mise. Tempo má zdaleka nejlepší ročník talentovaných dětí za poslední léta, o síle Eagles je také zbytečné debatovat a Kotlářka byla v Liberci v boji o bronz nepříjemným a silným soupeřem. Půjdeme zápas od zápasu a uvidíme.

Jsme komplet, nikdo z nominovaných nechybí. Na palubovce se rozcvičuje 13 zelenáčů, včetně Matějů, Tomáše a Vikiho, tedy kluků z U8, kteří to s tímto týmem táhnou už od loňského First cupu. 

První zápas proti Kotlářce. Nejpřijatelnější ze soupeřů. Jestli chceme zkusit boj o finále, zvítězit je povinnost. Tak jo. Chceme, bojujeme, ale tréma je mrcha. Přeci jen je tu hodně diváků, rodiče, příbuzní, trenéři. A první zápas naplňuje pravidlo, že první a poslední mače jsou nejtěžší. Soupeři to hodně ulehčujeme. Vedle pěkných akcí přicházejí okamžiky nechycených jednoduchých míčů, přehozených met a všeobecné nejistoty. A tak zelená mašina zatím moc nefrčí, spíš se plazí a bojuje o každý bod. Hezký out a vzápětí chyba a soupeř je zase na koni. Naštěstí pálka je lepší než obrana a tak mašinu nakonec dotlačíme do depa s výsledkem 10:8 pro Miners. Povinné vítězství máme za sebou a zavíráme se do šatny, abychom si řekli, jak ten baseball dělat líp. A taky, jak se připravit na Tempo, které nás v Liberci spláchlo 16:0. Rozhodneme se, že tohle už jim nedovolíme a že budeme bojovat do poslední vteřiny.

Tempo nasadí své obvyklé tempo, tlačí na pálce a my odrážíme jeden útok za druhým. Bojujeme a držíme se. Stav je v polovině přijatelný 2:4 pro soupeře a my zatlačíme na pálce. Povede se pár pěkných odpalů, pár hezkých zákroků v obraně, dotahujeme a u soupeře je najednou ticho. V zápase však střídáme dobré a slabší okamžiky. Prostě některé odpaly soupeře se těžko brání a nutí nás k chybám. Tempo postupně přidává body. Ke konci opět pár našich chyb a zápas končí 4:11 pro soupeře. Výsledek nevypadá moc lichotivě, ale v šatně chválíme. Hlavně proto, že nás nespláchli jako v září. Po většinu zápasu už jsme byli důstojným soupeřem. A právě teď v šatně nastává ten zlom v hlavách (věřím, že pro celou tuhle sezónu). Děti zjišťují, že to jde, že jsou schopné hrát dobře i s výborným soupeřem. A padne jedna velká společná výzva: Tempo ještě letos porazíme! V tu chvíli netušíme, že to nebude tak dlouho trvat :-). Prostě, děti si vyměnily hlavy.

A jdeme na další těžkou váhu. Eagles. Jestli chceme finále, musíme vyhrát. Od začátku je vidět, že do zápasu vlétnul jiný tým, než byl ještě ráno. Pálíme ostrými, krátké čudly skoro nevidíme. K tomu zlepšujeme běh po metách. Děti se rvou o každou metu. Vnímají koučink a sázejí slidy. A hlavně vidíme pevnější obranu s minimem chyb. Je to pěkný zápas, nikdo nic nedá druhému zadarmo. Ale my máme víc ze hry, my tlačíme, my si držíme náskok několika bodů a v žádné směně Eagles nepustíme do trháku. A tak to jde až do konce. Vítězíme 8:3 a jsme ve finále.

Znovu v šatně, znovu chválíme, ale upozorňujeme i na to, co by mohlo být příště líp. Třeba takové dvojouty. Tečuješ a zahraješ ještě na metu. Zkuste to. Na tréninku to děláme, ale v zápase to dětem ještě nechce nacvaknout. Ale práce nekončí. Vítězný pokřik a jdeme hrát finále. Slíbíme si, že si Tempo dáme k večeři.

Jsme hosté a jdeme řezat. Řežeme jak šílenci. Jeden odpal za druhým, Tempo je zaskočené a chybuje. Než se nadějí, mají tam 5 fíků a jdeme bránit. Ubráněno jen s jedním jejich doběhem. 5:1. A znovu tlačíme na pálce. Dostáváme dalšího běžce domů. 6:1. Zatímco Tempo mlčí, zelenáči jedou. Ve třetí směně si Martin vzpomene, cože jsme to říkali v šatně o tom dvojoutu. Chytá prudký odpal, tečuje běžce a přihrává Kubovi na první metu. Double je na světě! Řev. Takhle hraje zelená mašina! Opakujeme dokola základní pokyny: Nešvihej do vysokých! Pozor na lufty! Na dvojce a trojce do slidu! Vnímejte kouče na metách! A taky: Jsme beton! Jsme supermani! Jdeme řezat! Na nic víc není v hlavách prostor. Děti jsou v tranzu a vidí ZELENĚ. Vedeme 9:3, Tempo má dohrávku a do konce času zbývají 3 minuty. I kdyby Tempo dalo 5 bodů, už nemůže vyhrát, stačí vydržet 3 minuty. Tempo se vzepne k velkému náporu a pálí. Potřebuje směnu ukončit ještě před limitem a vynutit si směnu navíc. Dotáhne stav na 9:6. Teď bychom potřebovali, aby to těm našim borcům v obraně trvalo trochu déle. Párkrát nějaký ten přehoz, aby čas utekl. Jenže, jak říkám, naši jsou v tranzu a hrají zatraceně dobře. Jeden out, druhý, třetí. Do konce zbývá minuta a půl a tak přibývá ještě jedna směna. Tempo jásá, věří si, že to už dají. My jsme naopak lehce dole a na pálce se nezadaří. Emma je out, Páťu dotlačíme jen na druhou metu. Jdeme ubránit těsný výsledek. Odpal do stropu. První out. Pak doběh. 9:7. Další out na dvojce. Tak ještě jeden! Prudký odpal letí ke druhé metě, ale Martin tam je. Zalehává míč a přihrává Emmě na dvojku. Je hotovo. Rukavice letí ke stropu, všechno to řve, tátové skandují a maminy brečí. Miners vyrubali zlato!

Máme za sebou dva přípravné turnaje, kdy především Kahan prověřil, jak na tom jsme. Jsme pracovití, urputní a nedáme nikomu nic zadara. Teď se po dvou turnajových týdnech vracíme zpět k běžnému trénování. Rychlost, obratnost, chytání, míče po zemi, házení. A našvihat co nejvíc odpalů. Věřím, že na sezónu budeme připraveni dobře.

Petr Vinš, headcoach