ČBP U9: Navzdory nemocem máme zlato!

Český baseballový pohár U9 je poslední dva roky zakletý turnaj. Vůbec ne výsledkově, ale zdecimovanou soupiskou kvůli nemocem a zraněním. Vloni zlomený palec a naražené zápěstí, letos jedna horečka, jedno omdlení a jeden noční „pošpagetový“ rozhovor s kbelíkem.

Ale co do výsledků, nemůžeme si stěžovat. Vloni bronz a letos…?

Jedeme na Sabat a cíl je jasný: chceme medaili. Jsme si vědomi síly Eagles, stále se zlepšujícího týmu Sabatu i tradičně silné Hluboké. Takže chceme medaili, ale i bronz bude dobrý.

Plány pokazí už první ranní zpráva na whatsappu: Marek má horečky, nejede. OK, nedá se nic dělat, nikoho dalšího už burcovat nebudeme, v deseti turnaj odehrajeme.

Připravujeme borce na nejtěžšího soupeře ve skupině a hned v prvním ranním zápase. Jdeme proti Sabatu a máme respekt z několika jeho velkých pálkařů, kteří to umějí dát pěkně daleko. Nastupujeme jako první na pálku, a to nám svědčí, nařežeme tam první body a tým se uklidní. Sabat ale kouše a body veze také. Víme, že nás čeká vyrovnaný zápas a další směny to potvrzují. Skóre se posouvá rovnoměrně na jedné i druhé straně. Zahráváme pěkné outy, ale to Sabat také. Pak ale přichází 5. směna a my se utrhneme ze řetězu. Prolomíme obranu domácích a sypeme odpal za odpalem. Soupeř už nedokáže odpovědět a po dalších odpalech končíme na skóre 14:6. Hluboce si oddechneme, start do turnaje se vydařil.

Slavnostní nástup a po něm homerun derby trenérů. My jsme se demokraticky dohodli, že Miners bude reprezentovat Šámi, který svou roli s radostí přijal a ostudu neudělal. Během 90 vteřin svého vystoupení trefuje téměř každý strojem nadhozený míč, což se daří málokterému z trenérů. Vítězství si nakonec odnáší trenér Hluboké, ale Šámi se držel dobře.

Druhý zápas a nás čeká Choceň. Opět začínáme na pálce a opět nám to svědčí. I když se Orli snaží a hlavně zpočátku také umějí bouchnout pěkné odpaly, postupně přebíráme iniciativu, přidáváme jeden odpal za druhým a díky téměř bezchybné obraně končíme se skóre 14:1.

Tak ještě Liberec a když ho dáme, budeme první ve skupině a to chceme. Nejdřív musíme přečkat půlhodinovou spršku. Děti mezitím odbíhají sledovat hokejové semifinále na velkoplošné projekci a každou chvíli ohlašují průběžný stav. To nám, co si chceme zápas vychutnat pěkně večer a nechceme znát výsledek, dělá „ohromnou radost“. Ale hokeji nejde uniknout, je všude a chaloupka na samotě uprostřed hor, kam bychom se mohli schovat, nikde v dosahu. Hokej jede v rádiích u stánků, v pípajících telefonech, okolních debatách a do toho se každou chvíli ozve hurónský řev dětí od obrazovky.

Konečně jdeme na to. Tentokrát jsme domácí, začínáme v poli a to, společně s dešťovo-hokejovou pauzou, nám nedělá dobře. Ač jsme se snažili děti naladit, začínají zápas nesoustředěné, jakože se ten baseball udělá sám. Chtějí zahrávat královské akce, ovšem hrají je s královskými chybami. Výsledkem je, že ještě ve druhé směně Liberec vede 2:1 a my si musíme dát time-out, abychom ten náš vláček zase hodili na koleje. Pomalu se rozjíždí a ve 4. a 5. směně nabírá rychlost. Liberec nakonec rozpálíme výsledkem 13:3.

První etapa splněna. Radujeme se takovým způsobem, že si ani nevšimneme, že si Šimon ustlal na střídačce, má dvojité vidění a není na něho pěkný pohled. Nakonec si ho odváží pan doktor v sanitce do Motola. A je nás devět. Tohle už je vážné, kdyby se někdo zranil, v osmi hrát nemůžeme. Beru telefon a volám Havelkovům. Niki je nadšený a domlouváme, že v neděli ráno bude nachystán v plné zbroji.

Neděle ráno začíná stejně „pěkně“ jako sobota. Zpráva od Pavlisů mě probere lépe než ranní kafe. Cituji: „Vilda celou noc házel, ale špagety do kýblu“. A už je nás zase devět. A protože se celý den budeme na hřišti starat i o malou Emmu Barochovou, domlouváme se, že bude nachystaná v dresu, kdyby sebou, nedejbože, zase někdo seknul nebo házel cokoliv kamkoliv.

Na srazu u hřiště nás čeká překvapení. Přijíždí Šimon jakoby se nechumelilo, na zádech batoh s pálkami a že prej jde pálit bomby. Tohle je pravý horník!

Jdeme do semifinále proti Tempu. Čekali jsme Hlubokou. Ale Tempo nás brzy přesvědčí, že do semifinále patří. Velmi dobře pálí a my se zase nemůžeme pořádně rozjet. Postupně ale začínáme mít více ze hry, tlačíme o něco víc na pálce a také naše obrana je kvalitnější a zahrává situace s méně chybami než soupeř. 11:6 pro Miners a jsme ve finále. Ne náhodou proti Eagles.

Vrháme se na psychologii. Každý trenér si bere stranou několik hráčů, probíráme s nimi jejich hru, co je čeká a hlavně se jim snažíme nastavit hlavu na to, že nekončíme, že to zlato prostě urveme. A asi se to daří. Na střídačku přichází soustředěný a bojovně naladěný tým. Pouštíme na plné pecky Dole v dole, Miners hymnu, a společně jí řveme. Víc už udělat nemůžeme. Z tribuny duní tři bubny a zpěvy kladenských rowdies - rodiče se na neděli vybavili. Jdeme na pálku a bez respektu tam hned v první směně nasypeme 5 bodů. Eagles stahují, dávají dva. My něco přidáme, oni také. Máme respekt hlavně z jejich prvních pěti pálkařů, kteří řežou bomby do vnějšího pole. Ale většinou to ustojíme a nepustíme jim víc než dvě mety. Postupně se projevuje přece jen naše vyrovnanější pálka a jistější hra v obraně. Zatímco Kladeňáci bojovností skoro chroupou antuku a po každém dobrém zákroku nabíráme sebevědomí, Eagles pomaličku skomírají. My přidáváme body, Eagles už jen sporadicky. A je tu poslední směna. První out, druhý out a teď už věříme. S Valdou si citujeme hokejové klasiky: „Já to řeknu, Roberte! Ne, neříkej to!“. A pak třetí out. A řev. Miners právě vyhráli Český baseballový pohár!

Vezeme ho po šesti letech zase zpátky do Kladna a k němu jednu individuální cenu – Max Bareš získal cenu pro nejužitečnějšího hráče turnaje!

S touhle vizitkou jdeme ještě do clubhousu na grilované steaky pro šampióny. No a od úterý zase makačka na hřišti. Tohle byl teprve první vrchol sezóny U9. Po prázdninách nás čeká mistrovství republiky a finále Rookie ballu. A ani tam nechceme být za ořezávátka.

Petr Vinš, head coach

Konečné pořadí ČBP U9

1. Miners Kladno

2. Eagles Praha

3. Tempo Praha

4. Sabat Praha

5. Patriots Liberec

6. Kotlářka Praha

7. Orli Choceň

8. Sokol Hluboká