Miners U8 přivezli šesté místo z First cupu

Tak je to tady. Po týdnech příprav vyrážíme s kombinovaným týmem U7+U8 směr Brno na vrcholnou akci sezóny této věkové kategorie – Zlatý FirstCup, největší turnaj U8 a vlastně jakési neoficiální mistrovství republiky.

Probojovali jsme se sem už popáté ze šesti ročníků. 

Cíl: být druzí ve skupině a dostat se mezi prvních osm týmů. A pak už se děj vůle boží. Vloni to naši předchůdci dokázali a skončili šestí. 

Těšíme se opět na báječné prostředí areálu brněnských Hrochů a všechen ten doplňkový program, od homerun derby trenérů až po autogramiádu reprezentanta Arnošta Dubového.  

Ve skupině narazíme na Liberec, Plzeň a Draky.

Sraz u parníku, vedro a dusno je pekelné, ale my se vrháme do přípravy na první zápas. Jdeme na Liberec, který jsme papírově odhadovali na nejslabší tým naší skupiny B. Ale ouha! Čekají tam na nás velcí kluci a tušíme, že to asi nebude tak jednoduché jako vloni se stejným soupeřem. Playball a jdeme na to. Liberečtí jsou docela schopni to bouchnout, naštěstí v obraně hrají dost nepřesně a nervózně. Ale to my také, první zápas na takovém velkém turnaji si vybírá daň. Jsme nervózní, kazíme. Přehozy u jedničky, nechycené míče při outu na dvojce. Miners i Liberec hrají přibližně stejně špatně. V nervózním zápase naštěstí dovezeme o jeden bod víc. Uf, je to za námi. My si oddechli, Liberečtí odcházejí hodně zklamaní. Premiéru máme za sebou, teď to hodit za hlavu a na zítřek se pořádně vyspat.

Jdeme se odreagovat na slavnostní nástup, který je velkolepý, včetně české hymny. Ten okamžik, kdy děti při hymně drží čepičky na srdci, dostane úplně každého. Sice na tribunu nedohlédnu, ale dokážu si představit dojaté a hrdé rodiče. Točím to na kameru, protože to se „nikdy nevochodí“ a podíváme se na to určitě v listopadu na SAFE.

Společný slib hráčů jde za nás skládat Áďa Lev a to je další emotivní chvilka. Diváci vše odměňují aplausem.

Přichází homerun derby trenérů a to je představení pro Michala. Ostudu neudělá, ze tří pokusů trefuje jeden HR a zařazuje se do skupiny trenérů, kteří to dali.

Tak ještě večeře v obřím stanu a jedeme se ubytovat. Spěcháme, protože obzor začíná chytat nepříjemnou žlutočernou barvu. Něco se sem valí a úplně nás neuklidní ani zpráva od Petra Tománka: „Brno, vole, žijete?“. No, žijeme, zatím. Tým odjíždí a já zůstávám na meeting trenérů. A pak dlouho čekám na parkovišti, než se pro mě Michal vrátí. Začíná pršet, u Hrochů už všechno uklidili, všichni někam zmizeli a já přemýšlím, kam zalezu. Bouřka na baseballovém hřišti, to prostě chcete! Přijíždí Michal, vítr se zvedá a my prcháme do dodávky. Zabouchneme dveře a v tu chvíli jakoby na auto vylili naráz cisternu. To bylo o chlup. Ve vodním pekle, kdy není vidět na krok se přesunujeme do hotelu. 

Večer dětem rozdáváme baseballové kartičky s magickou silou na zítřek. Stačí si je dát pod polštář a úspěch je zajištěn.

Ráno je na hřišti boží dopuštění. Na jezeře u prolézaček plavou kachny, z vody koukají vršky trampolín, střídačka je převrhnutá, sloupy od sítí ohnuté. Bohužel to odnesl i náš Miners stan, místo kterého nacházíme směšnou hromádku zlámaných tyčí a roztrhané látky. 

Organizátoři se vypjali k velkému výkonu a klobouk dolů – ty bažiny na hřištích dokázali proměnit v hratelné plochy. Trochu posunutý harmonogram, ale hraje se!

A na Plzeň nastupuje úplně jiný tým, než jsme viděli včera. Po výborném výkonu deklasujeme Plzeň 15:1 a sebevědomí je zpátky. Děti věří, že za to můžou ty kartičky.

Jdeme na Draky. To je vždycky svátek, hrát proti nim. A naši se činí. Pevná obrana a odpal za odpalem znamenají konečný výsledek 10:1 pro Miners. A vyhráváme skupinu.

Ve čtvrtfinále nás čeká čtvrtý tým skupiny A, Ježci Jihlava. Pokračujeme v krasojízdě, Ježkům nasázíme patnáctku, vítězíme 15:6 a tím se dostáváme do horní osmičky, která bude bojovat o medaile. Hlavní cíl splněn, dál se uvidí. Každopádně, v neděli nás čeká ta těžší polovina turnaje. Soupeři, kteří už nic nedají zadarmo a mezi kterými se už těžko vybírá, kdože by byl lehčí nebo těžší. A hlavně přichází na děti únava. Především na těch mladších je to znát a vedro tomu úplně nepomáhá.

No a koho že potkáme v neděli ráno? No přece naše rivaly Eagles. Mohlo to být horší, Eagles aspoň známe. Víme, že to bude velmi těžký zápas s dobře pálícím soupeřem. V kvalifikaci jsme je porazili. Potřebujeme, aby pánbůh nebyl ještě jednou doma. 

Zbytek soboty je ve znamení Masters, ve kterých končíme někde kolem desátého místa (přesně to zatím nevíme). Večeře, přesun na hotel, společné povídání a druhá várka magických kartiček pod polštář.

Ráno jdeme na Eagles. Na začátek nám nasází 4 body, ale kamarádka pálka nás podrží a vše jim vracíme i s úroky. Vedeme 5:4. Fanoušci obou táborů už nemůžou být hlasitější a zahrádkáři za plotem mají asi radost. Děti obou týmů jsou ve varu, dostáváme je do toho správného hráčského transu. Miners bojují jako lvi, lavička stojí a děti fandí na plné pecky. Emoce létají nahoru dolů. Chvíli radost, chvíli slzy. „Nejsme tady kvůli brečení, ale kvůli baseballu. Příště jim to vrátíš!“

Obě obrany drží a dovézt body na jedné i druhé straně je těžké. I přes nějaké chyby se nám daří nepouštět soupeře na doběh. Vedeme 7:6, jsme na dohrávce a zbývají 2 minuty do semifinále. Eagles ale zahrávají 3. out a zápas pokračuje. Tentokrát se nám obrana ale nepovede. Chybujeme a umožňujeme soupeři srovnat a ještě přidat. Eagles vedou 11:7. Ještě není vše ztraceno, máme dohrávku. Vezeme 8. bod, ale to už je všechno. Eagles po velkém boji vítězí 11:8 a Miners to těžko koušou. Padáme do skupiny o 5. – 8. místo, Eagles bojují o medaile, kdy nakonec uhrají ve finále proti Ostravě ty zlaté.

Dáváme děti dohromady, pořád je o co hrát. Zabojujeme o 5. místo. A znovu s Libercem. A znovu nervózní vyrovnané utkání. Stejně jako vloni proti Hluboké, tahle utkání bývají největší nervy. Když můžete být pátí, nechcete být osmí. Ve chvíli, kdy se docela dobře rozjedeme, rozšvihávající se Martin omylem trefí pálkou Patrika, který jde sbírat pálku a přimotá se. Tohle prostě nechcete, ale občas se to u dětí stává. Nedá se ohlídat všechno. Ošetřování, utěšování, chlazení, střídání. Naštěstí to není vážné, Páťa bude mít naraženou klíční kost. Na tým to samozřejmě padne a rozjíždíme se znovu. Vržou nám trochu kolečka, ale jedeme. Zápas dotlačíme k výsledku 6:4 pro nás. Výrazně nás podržela hra Maxe na spojce a Míši na jedničce, kdy kluci vše korunují doublem 2 – 1. 

Tak ještě jeden zápas o to 5. místo. No jo, ale s favoritem z Blanska, který se po ranním výpadku omylem ocitl v naší spodní skupině. Řežou to dozadu a mají navrch, navíc u některých našich dětí je vidět, že toho mají plné zuby. Nemůžeme konkurovat a snažíme se dohrát zápas se ctí a hlavou nahoře. Výsledek 9:3 je ucházející. 

Končíme pouť náročným turnajem na skvělém 6. místě. Borci načerpali zkušenosti na půl roku dopředu. Tohle se na trénincích nedá naučit. To, čím si prošli, zúročíme v dalších měsících. Po tomhle turnaji je jen tak už něco nezaskočí.

Děkujeme všem rodičům za podporu a velkou pomoc s dětmi a všem přejeme pěkné prázdniny!

Petr Vinš, headcoach