Devítky ovládly v tie breaku finále Rookie ballu 2024

Finálový turnaj Rookie ballu - třetí vrchol sezóny našich Devítek. Po vítězství v Českém baseballovém poháru a pátém místu na MČR jsme odjeli do dalekých Kunovic s cílem nehrát druhé housle.

Deštivý víkend, ucpaná dálnice, porce náročných zápasů s dobrými soupeři, strašné nervy, ale také dobrodružný pobyt v chatkách, letecké muzeum, železná zvířata, Transformers, AC/DC a Dole v dole na plné pecky, lívance a pizza, ohlušující řev tribun a na konci toho všeho „skorolet“ vládním speciálem pro nové šampióny.

Čtvrtek večer

Po nekonečné cestě přijíždíme za tmy a ubytováváme se v chatkách na kunovickém letišti. Stále se nám nechce věřit, že by od zítřka mělo pořád a pořád pršet a že jsme sem jeli zbytečně. 

Pátek

Ráno se nám vysměje. Už od noci prší a prší a prší, hřiště je nehratelné a program se posouvá na odpoledne a možná ještě dál. Nevadí, hned za plotem máme letecké muzeum, a tak jdeme s dětmi prolézat vrtulníky, stíhačky i dopravní kolosy. Prima návštěva, rozhodně si tohle nenechte ujít, až někdy pojedete přes Kunovice.

Muzeum máme za sebou. Slovy klasika: „Ch… prší a prší“. Tak co dál? Pojedeme do KOVOZOO. Tohle je fakt pecka! Prostě normální zoologická zahrada se vším všudy, akorát jsou všechna zvířata železná. Což kvitujeme, neboť naši rošťáci nemohou nic rozbít…. ale ZOO opouštíme s bilancí jednoho rozbitého okna a velkého kartáče. 

Počasí se trošku umoudří, a tak můžeme ve večerních hodinách nastoupit k naší premiéře pod umělým osvětlením. Jdeme na Roudnici a za celý den nastřádaná energie vytryskne naplno. Naše zlatíčka se na hřišti proměňují v monstra a vyprovodí Roudnici 11:1.

Sobota

Zaplaťbůh už neprší a hřiště se díky neskutečné práci pořadatelů stávají hratelnými. Dohráváme zápasy ve skupině: s domácími Snails 14:2, s Berounem 14:0 a nakonec s Hlubokou 11:0. Tým hraje skvěle. Především obrana je skála, přes kterou toho moc neprojde. Pálku bychom si představovali lepší, ale i tak toho nabušíme dost. Jako první ve skupině musíme počkat do večerních hodin na čtvrtfinálového soupeře. Jedeme do chatiček a dáváme borcům odpolední klid. Vydrží to asi hodinu a když začnou z chatek lítat třísky, musíme se my, trenéři, chtě-nechtě vykulit z postelí a uspořádat různé typy závodů na všechny způsoby. Svačina a jedeme na večerní čtvrtfinále proti Hluboké. To jsme úplně nechtěli. Pod umělým osvětlením nastoupí úplně jiná Hluboká než odpoledne. Sveřepý soupeř nám od začátku zle zatápí, nastřílí pár bodů a dobře brání. Naše hráče mají dobře nastudované. Dlouho nemůžeme soupeře zdolat a lámeme utkání až v druhé polovině, kdy konečně přivezeme větší porci bodů, uklidníme se a dovedeme nervózní utkání k vítězství 11:5. Byly to nervy, ale zítra hrajeme o medaile. 

V clubhousu na naše borce slyšíme samou chválu. Je pozdě, děti slupnou pizzu a bez sprch rovnou do hajan. Antuku z vlasů umyjou až doma.

Neděle

Semifinále s Pasos. To je scénář, jak z amerického thrilleru. Je tomu přesně rok, kdy nás Pasos vyprovodili v semifinále stejné soutěže. Jestli existuje spravedlnost, tak letos je řada na nás. K Pasos ale cítíme respekt, jsou nabití hráči z brněnských Hrochů a řežou to. Když se díváme na podivnou soupisku pardubicko-brněnsko-frýdeckého týmu, zdviháme obočí a později v zápise k turnaji tento fakt zmiňujeme. Ale teď to nebudeme řešit. Jdeme se tedy postavit proti Hrochům a musíme jim to nandat na hřišti.

Pasos hned v první směně využijí zaváhání vnějšího pole a prolétnou po metách pro dva body. Naštěstí v dohrávce alespoň korigujeme na 1:2, a tak to zůstane hodně dlouho. Obě obrany dělají zázraky, oba týmy hrají skvěle. Maximax s Míšou brání jedničku i dvojku neskutečnými zákroky, na jedničce vše luxuje Jindra, kterému začínáme říkat Gumídek, kam až je schopen se pro míč vytáhnout. Na nadhozu je jistota Inna, která hraje výborný turnaj. SuperMax v pravém poli se blýskne chycenými lufty a outy na dvojce i jedničce. Vilda na catcherovi chytá pálkaři ve foul ballu luft. Každý out je odměněn obrovským řevem rodičů na tribuně. Pardubičtí fans se nenechají zahanbit, a tak má utkání pekelnou atmosféru. Čtvrtá směna. A my konečně probudíme pálku a doslova vyrubeme ze země dva body. Děti hrají v transu a Miners drží silou vůle hubené vedení. Každý pálkař Pasos je nebezpečný, ale naše obrana je neskutečná. A pak padne poslední out a ozve se děsná rána, jak nám spadly ty šutráky ze srdce. Řev a na tribuně už duní Dole v dole. 3:2 a jsme ve finále!

Dáváme sraz týmu v šatně, ale protože se zdržíme na tribuně se slavícími rodiči, přicházíme tam pozdě. Bohužel se nám naskytne obraz, který nechcete zažít z druhé strany. Na jedné lavici slavící Miners s lízátky v puse a proti nim brečící Pasos v hluboké depresi. V respektu k soupeři rychle vyženeme děti ven. Vloni jsme brečeli my, tak víme, jaké to je.

Je tu finále, které jsme si vysnili už na jaře. A proti komu jinému, než proti Eagles? I oni zvládají turnaj bez ztráty kytičky. Jsou dobří jako vždycky. Ale my se nemusíme bát nikoho.

Začíná zápas, který chce zažít každý trenér. Plná tribuna a pekelná atmosféra, respektovaný soupeř, výborní rozhodčí. Fandí nám i domácí a dokonce i Pasos. Na střídačce duní Dole v dole a rozpalujeme tým doběla.

Hra obou týmů je prostě báječná. Je neskutečné, co jsou devítileté děti schopny zahrát a jak pěkný baseball předvádějí. Jak pronesl Petr Baroch: „Na takový zápas bych si i koupil vstupenku.“ Eagles doběhnou pro bod a my také. Pak se skóre dlouho drží na 1:1, až se konečně utrhneme a nasypeme tam tři doběhy. Tým se uklidňuje, dobře brání a člověk si říká, že by to už mohlo vyjít. Ale s Eagles nikdy nevíte. Ve čtvrté směně zapnou a povede se jim pár odpalů. 4:2, jeden out, Eagles na metách. Dávám si TIME a uklidňuji borce: „Hrajete výborně. Ten time jsem si dal ne kvůli vám, ale pro to, abychom Eagles trochu zabrzdili. Dohrajte ty outy a pak jim nařežeme.“ Outy sice dohrajeme, ale soupeř stačí skóre dorovnat. 4:4. Pátá směna, šestá směna a konec. Prodlužuje se a zápas jde do tie breaku. Na druhou metu se staví běžec Eagles, kterého se jim povede dostat domů. 4:5. Ale víc nedají, naše obrana to udrží a jdeme do dohrávky. Ke zlatému poháru potřebujeme dva body. Na druhou metu se staví Míša a na pálku Maximax. Strašně věříme, že to prostě dá dozadu a minimálně Míšu stáhne. Bohužel, odpal na spojku. Jenže… Míša chytře povyběhne ze druhé mety a na chvíli upoutá pozornost spojky. A to je ta vteřina navíc, která stačí Maximaxovi k doběhu na jedničku. Jo! Na pálku jde další ranař Jindra a my věříme, že teď to dopadne. Ale… odpal na dvojku. Míša letí ke trojce, dvojka Eagles zahrává na svou metu. Jenže to nestihnou a Max je safe! Tohle všechno stačí Míšovi k doběhu. 5:5. Čekáme ukončení rozehry a už přemýšlíme o dalším pálkaři. Max to má ale vymyšlené jinak. S dvojkou se nespokojí a startuje ke trojce. Normálně běží do smrti, ale opět zahraje svou roli moment překvapení. Eagles už nečekají, že by se něco takového mělo dít a tak ve zmatku přihrávají na třetí metařku. A protože ve zmatku, tak nepřesně. Míč zalétne k plotu, Max prolétne třetí metou a pokračuje domů. Sebevražednou misi zakončí slidem po hlavě a je vymalováno. Miners vítězí 6:5 po možná nejhezčím utkání, které kdy sehráli. Rodiče boří tribunu a my trenéři jsme pyšní, jak se tady borci nejen ve finále prezentovali. 

Tohle je parta, která se nemusí bát nikoho, schopná hrát vyrovnaná utkání i s těmi nejlepšími. Tenhle povedený ročník je další rodinné stříbro Miners, které musíme do budoucna opečovávat, aby nám tahle parta přinášela ještě víc radosti.  

Petr Vinš, headcoach