Miners U8 zvítězili ve 2. kole Teeballové ligy v Merklíně
…aneb Jak vyhrát turnaj navzdory nemoci a zranění
21. května jsme se podívali do Merklína. Tentokrát přípravu na turnaj provázely komplikace s účastí. Z U8 se omluvila Nikola a navíc v sobotu ráno přišla zpráva, že onemocněl Tomáš. Jedeme tedy v osmi, co se dá dělat. Za U7 byli nominováni Jindra, Dominik a na poslední chvíli Max Bareš. Ještěže tak, i v osmi se to dá uhrát.
Čekaly na nás postupně Lobkovice, Žraloci Ledenice, Beroun a domácí Merklín.
Hra v téhle kategorii je u všech týmů podobná: hodně se odpaluje a dobíhá pro body, protože většina dětí v obraně není zatím schopna bezchybně zahrávat auty na metách. Nejčastěji jsou tedy k vidění auty na 1. metě, kde míč obvykle přichytává starší spoluhráč. Sem tam vidíme aut na 2. metě a chycení ze vzduchu. A tak vyhraje ten, komu se povede těch autů zahrát v zápase víc.
My jsme začali dobře. Stejně jako v prvním kole v Ledenicích jsme se mohli spolehnout na pálku a tentokrát už jsme byli schopni přidat i přesnější hody na 1. metu a zahrát víc autů.
Vítězství s Lobkovicemi 10:7.
Podobný zápas s těsným výsledkem jsme sehráli se Žraloky z Ledenic. 13:11 pro nás a druhé vítězství.
Na řadu měly přijít dva silnější týmy. Berounské Piraně a domácí Vampíři. Oba týmy se nám jevily docela dobře, hlavně Beroun obstojně pálil a běhal po metách. Také v obraně působily jak Piraně, tak Vampíři trochu víc sehraně, než předchozí týmy. My zatím hrajeme v obraně to nejjednodušší, co můžeme, protože víc zatím nemáme natrénováno: vnitřní pole hlavně chytit míč a zahrát aut na 1. metě, vnější pole zastavit míč a hodit nadhazovačovi. A zlepšujeme se. V průběhu prvních dvou zápasů zahráváme auty nejen od nadhazovače, ale i ze spojky, dvojky i trojky. To je rozhodně pokrok od 1. kola. A opíráme se o slušnou pálku, na kterou jsme se rozhodli vsadit i ve třetím zápase s Berounem. Když budeme pálit, budeme s nimi držet krok.
Bohužel, tři minuty před začátkem přichází krizová chvíle. Nicol si natáhla tříslo a nemůže běhat. Původně měla hrát nadhoz, ale teď musíme rychle totálně překopat sestavu a jít hrát v sedmi. Na prkno se vrací Patrik, který tam hrál (a čím dám líp) v prvních dvou zápasech. Dominik se z první mety přesunul na třetí a na Táňu zbylo obsáhnout obří prostor 1. i 2. mety a navíc běhat pro případné přehozené míče za 1. metou. Lewis na spojce, vzadu jen Laura a Max. Jindra na zadákovi. No vypadalo to děsně: sedm zelených dresů se na hřišti ztrácelo a my čekali, že si nás Beroun namaže na chleba. Jenže! Možná jsme je tím divným rozestavením zaskočili nebo jim zápas prostě nesednul. Jejich odpaly chodily na Patrika a tak jsme si dali tři auty a nepustili jsme je ani k jednomu bodu. Naopak na pálce jsme jim nasázeli 5. A podobně to pokračovalo i v dalších směnách. Stále jsme díky silné pálce a trochu štěstí v obraně drželi náskok a tak to zůstalo až do konce. Miners – Piranhas 14:8. Tohle byl tedy husarský kousek našich borců a tak jsme si všichni po zápase pořádně zařvali!
A taky jsme si řekli, že prostě dáme i ten Merklín. Nicol mezitím sval jakžtakž rozchodila a tak nastoupila na prkno. A byl to pěkný zápas. Oba týmy pálily a zahrávaly auty. Lewisovi se povedl dokonce už i aut na 3. metě a málo chybělo k tomu, aby se Patrikovi povedl aut dotykem na spojce. Děti prostě začínají zkoušet i složitější hru a to je dobře. Týmy se nakonec spravedlivě rozešly při skóre 10:10 a nám to stačilo k tomu, abychom si zařvali vítězný pokřik. 1. místo a velká dávka sebevědomí do budoucna!
A na závěr chci napsat jednu věc: dám ruku do ohně za to, že nám v U7 a U8 do dalších let roste velmi talentovaný tým. Zatím jsou to baseballová „mimina“, ale počkejte už za rok. Myslím, že nám tenhle tým přinese hodně radosti a skvělých výsledků.
Petr Vinš, headcoach