Miners U8 zazářili na First cupu v Brně!

First cup – největší turnaj hráčů do osmi let v Evropě. A náš zelený válec byl k nepřehlédnutí! Zaznamenal několik historických milníků a hodil rukavici dalším ročníkům Miners, které na First cup teprve přijedou v dalších letech. Ale o tom postupně. Na úvod napíšu, že to byl víkend náročný, nervydrásající, krásný a veleúspěšný!

Brno, 23. až 25. června – už poněkolikáté se vydáváme na moravskou misi porovnat své síly s dalšími 15 nejlepšími týmy U8 v republice. 

Očekávání? Ze všech stran od rodičů i trenérů už týdny před turnajem slyšíme: „Letos byste mohli něco uhrát, že jo?“ Michal, já i Jáchym neříkáme tak ani tak a raději odvádíme téma hovoru třeba na počasí v Angole. Je pravda, že poslední dny před odjezdem nám otazníky spíš přibývají, a nevím, jak kluci, ale já se pravidelně budím v pět a v hlavě mi šrotuje tisíc otazníků. Třeba kdo kde bude hrát nejlépe a jestli vůbec dáme dohromady požadovanou dvanáctku dětí? Maminy do poslední chvíle sprintují s léčením různých zánětů středních uší, laryngitid a jiných vypečených nemocí. Také školy v přírodě nám dělají medvědí službu. Některé děti se objeví na tréninku den před odjezdem, někdo dorazí až v sobotu. Príma příprava! 

Pátek. V areálu brněnských Hrochů jsme mezi prvními. Kladenští rowdies zaberou nejlepší místa pod pergolou hned vedle hřiště a bufetu a odtud se až do neděle nehnou. Strategické místo jen pár kroků na tribunu hřiště D, kde odehrajeme většinu zápasů. 

Ve skupině nás čekají liberečtí Patriots, Klasik Frýdek-Místek a Nuclears Třebíč. 

Jdeme na Liberec. Určitě ten nejlepší soupeř na rozkoukání a odhození trémy. Začínáme na pálce a hned to řežeme. V obraně se nám daří zahrávat pěkné auty na jedničce i dvojce. Body přibývají a po 40 minutách zdravíme soupeře a tleskáme rodičům za nefalšovanou kladenskou rowdies podporu i s bubnem. Porážíme Patriots 15:5.

Slavnostní zahájení na First cupu je vždycky pecka vrcholící slibem kapitánů (za nás Áďa) a státní hymnou. Pohled na malé borce při hymně s čepičkou přitisknutou na hrudi se prostě „nevochodí“. I ostatní trenéry, maminy i drsné otce tento pohled vždycky dostane. 

Následuje homerun derby trenérů, které jakoby předznamená další úspěšnou cestu turnajem. Demokraticky jsme hlasy 2 : 1 nominovali Jáchyma, protože… „tak to prostě je a už o tom, Jáchyme, nebudeme diskutovat“. A Jáchym si to jde užít a prostě tam ten homerun práskne. Jako jeden z pouhých pěti trenérů. Takové my máme v Kladně trenéry! 

Večeře, jedeme se ubytovat a rodiče po chvíli mizí za obzorem kamsi do víru velkoměsta. My se s dětmi scházíme na pokoji a povídáme si, co se komu ten den líbilo nebo podařilo. Na závěr přichází magický kartičkový rituál, který jsme s úspěchem použili už vloni v Pardubicích. Každý dostává kartičku s baseballistou a „když si je dáte na noc pod polštář, vlije se do vás síla toho borce na obrázku“. A tak všichni do jednoho usínají s kartičkou pod hlavou. 

Sobota. Na hřišti jsme už v osm hodin a rozehráváme se k zápasu s těžkým soupeřem, Frýdkem-Místkem. Dětem to neříkáme, ale máme z něj respekt. Včera s Nuclears to docela řezali. Zápas začíná a musím říct, že už dlouho jsem nebyl při baseballu tak nervózní. Kdybych v tu chvíli věděl, že nervy s Frýdkem jsou jen slabý čajíček proti tomu, co nás čeká v dalších zápasech, asi bych se šel rovnou schovat někam do kanálu a vylezl až v neděli večer. Nervozita mě opouští až ve třetí směně, kdy konečně překlopíme zápas na naší stranu. Ale výsledek 14:5 opravdu neodpovídá průběhu většiny zápasu. Frýdek hrál dobře.

Tak a hned jdeme na favorita skupiny D – Nuclears Třebíč. Naše pálka pracuje výborně, ale Třebíč má lepší obranu než my. Přidáváme nějaké chyby, Nuclears mají navrch a naše vítězství se vzdaluje, ale ne tolik, aby se to nedalo v dohrávce zápasu přetočit. Za stavu 5:7 pro Nuclears jdeme na pálku a řežeme to. A … ono to jde! 6:7, 7:7 a 8:7. Vezeme vítězný bod, ke kterému nakonec přidáme ještě dva. 10:7 pro Miners a společně zpíváme vítězný chorál s našimi rowdies. Kladýnko, GO…! Píšeme historii! Z absolutní české špičky už Miners porazili Draky, Hrochy, Blansko i Hlubokou, ale ještě nikdy se žádnému týmu Miners nepovedlo na velkém turnaji porazit Třebíč. Až teď. 

Jsme první ve skupině a máme luxusní pozici do play-off. Půjdeme na čtvrtý tým skupiny C, kterým je   Tempo. Vítězství v tomto zápase by nás posunulo mezi nejlepší osmičku. Opačný výsledek znamená boj o 9. – 16. místo.

A zrovna teď na nás přichází krize. Třetí sobotní zápas a navíc po obědě. Děti jdou do zápasu poměrně vypnuté a Tempo je hodně nepříjemný soupeř. Vůbec nechápeme, že skončili ve skupině čtvrtí. Odpalují, zahrávají auty a my uděláme za zápas v obraně víc chyb, než ve všech předchozích zápasech. Nedaří se skoro nic. Jdeme do dohrávky za stavu 8:11 pro Tempo a není na nás pěkný pohled. Rowdies dělají, co mohou, ale my si vybíráme zápas blbec. Nastupuje ale nadějná pálka a věříme, že to klapne. Šimi – krásný prudký odpal spojce přímo do rukavice. Max – odpal na prvního metaře. Ten chytá a jen tak mimochodem šlápne vedle na metu. Dva auty. Situace je kritická, sedíme hrobníkovi na lopatě a pomalu se smiřujeme se spodní půlkou turnaje. Dominik dobíhá na první metu, Míša ho posunuje dál a Dominik urve bod. 9:11. Vojta – odpal. Posouvá Míšu na druhou metu a sám se dostane na jedničku. Na pálku jde Inna. První nadhoz – nic. Stejně tak druhý i třetí. V duchu se modlím. Rowdies už nemůžou řvát víc. Všichni jsme hotoví, jen Inna se usmívá, jakoby se jí celá situace netýkala. Postaví se ke stativu a … nic. Mine. Jdu si balit kufry. Poslední pokus rozhodne o úspěchu a neúspěchu na tomto turnaji. Inna se napřáhne a … střílí neskutečnou dělovku až do rohu pravého pole. Třímeťák. Míša a Vojta srovnávají skóre. 11:11. Ozve se hrozná rána, jak nám padají šutry ze srdce a Rowdies málem zboří tribunu. Říkám Inně na metě: „Vezeš vítězný bod.“ A vím, že Jindra to tam řízne. Rána, Inna je doma, Jindra na jedničce a my všichni neskutečně řveme. Skóre je 12:11 a my postupujeme mezi českou špičku! Hroši, Draci, Hluboká, Třebíč, Blansko, Technika, Eagles a … Miners! Bravo borci!

Čekají nás Masters. Postupně absolvujeme hod do dálky, odpal ze stativu a běh po metách. Na každou disciplínu nominujeme jinou čtveřici dětí. A naši borci dělají, co můžou. V hodu ani na pálce rozhodně nezklamou a v běhu? Tam máme super tým a slibujeme si, že v běhu nabereme hodně bodů. Všichni jsou skoro stejně rychlí, nakonec se vejdou do půlvteřiny. 

Přichází podvečer a slavnostní vyhodnocení Masters. A znovu překonáváme další milník! Je tu super úspěch, třetí nejrychlejší čas v běhu - Inna Barochová! Inna je Miners hvězda dne!

A pak už jenom večeře a do postele. A tradiční kartičkový rituál. Ty včerejší kartičky pomohly. Naše dosavadní skóre: 4 výhry.

Neděle. Rozcvičujeme se před klíčovým zápasem s Technikou a my trenéři tušíme, že to nebude ono. Děti jsou unavené a vypnuté. Děláme, co můžeme, ale v zápase o postup do semifinále se nedaří. Znovu děláme hrozně moc chyb v obraně a soupeři všechno ulehčujeme. Prohráváme 6:14. Nejhorší výkon v turnaji nás posílá do bojů o 5. až 8. místo. Děti dostanou kartáč a už budou vědět, že takto se o medaile nebojuje.

Čeká nás zápas s tradičním soupeřem – Hlubokou. A další nervydrásající zážitek. 

Podaří se nám děti do zápasu znovu probudit a jdeme na to. S Hlubokou nikdy nic není zadarmo a vždycky jsou to boje. A jestli naše Devítky před měsícem sehráli s Hlubokou neskutečnou bitvu na Poháru, zápas Osmiček se tomu vyrovnal. Jen ten homerun chyběl. Zápas se přetahuje ze strany na stranu a ani v jednu chvíli nemáme jistotu, že by to mohlo dobře dopadnout. Naopak musíme bojovat o každý metr hřiště, o každý míč. Do dohrávky zápasu jdeme s náskokem 12:9, ale Hluboká jde na pálku. A pálí dobře. Už tuším, že asi dojde na hru proti bodu a že to budu muset řešit. Na zadákovi je totiž malý Aďa, který celý turnaj hraje skvěle, ale bojím se, že by hru proti bodu nemusel dát. A Hluboká jede - 12:10, 12:11, 12:12. Bez autu. Běžec na dvojce, který nesmí doběhnout domů. Už jsem s baseballem zažil veselejší chvilky. Dáváme si time out. Plastron obléká Míša a Aďa jde na 1. metu. Uděluji pokyny: „Všichni dopředu a hrajeme na kluka na dvojce! Nesmí se dostat domů!“ Rowdies na tribuně jsou ještě bledší, než v zápase s Tempem. Play ball… a baseballový Pánbůh se rozhodl, že nás bude mít ještě chvíli rád. Max na spojce si prožije svou hvězdnou chvíli. Aut ze vzduchu a šlápnutá dvojka znamená double. Už se nám dýchá lépe, ale ještě potřebujeme jeden aut. Mezi tím se Hluboká dostává na první i druhou metu. Ještě jeden aut! Odpal ke třetí metě, Vojta sbírá a šlape trojku. Uf. Obrovská rána. Už zase padají šutry.

Hra jde do tie breaku. Začíná se s obsazenou první a druhou metou. Řežeme to a vezeme 5 bodů. 17:12 a na dohrávku jde Hluboká. 17:13, 17:14, 17:15, 17:16 a dva auty. Dáváme si znovu time out. Když to půjde ke trojce, hrajte trojku, když k jedničce, hrajte na jedna. Děti jsou v tranzu, jen Inna se usmívá. To je ale povaha! Buď si tyhle stresy užívá, anebo jí ještě nedocvaklo, co se to tady vlastně děje. 

A Pánbůh ještě jednou hýbne tím svým joystickem na naší stranu. Odpal na Vojtu, aut na tři a my už zase řveme a Rowdies už zase boří tribunu!  

Hrajeme o 5. místo a to s domácími Hrochy! Pro některé děti jsou Hroši modla a tak je uklidňujeme:  „Jsou to úplně normální děti jako vy a každý je k poražení. Je to přece krásná tečka za skvělým turnajem a pro vás výzva. Pojďte Hrochy porazit!“ A tak se pustíme do poslední fachy tohohle víkendu. Hroši pěkně pálí, ale my docela taky. Hroši hrají o trošku lépe a mají o trochu víc ze hry. Rozhodně však nedostáváme klepec. Naopak stahujeme hroší náskok a statečně se rveme s absolutní českou špičkou. Prohráváme se ctí 7:10.

Šesté místo na takto obsazeném turnaji je fantastický úspěch této party a další úspěšný zářez do Miners pažby. Osmičky skvěle reprezentovali náš oddíl. Dokázali hrát vyrovnané i vítězné zápasy s těmi nejlepšími. Porazili finalisty Nuclears, porazili Hlubokou i Tempo, za sebou v pořadí nechali brněnské Draky. O Miners se hodně mluvilo, zastavovali nás trenéři jiných týmů a uznale o našich výkonech mručeli. Často se naši borci objevovali v hledáčku fotografů turnaje, dokonce dvě pěkná videa s Maxem a Innou najdete na turnajovém Facebooku. Palec nahoru zaslouží naši Rowdies za neskutečné povzbuzování a podporu po celé tři dny. A dobré jméno klubu udělali i kluci z U13, Dominik a Míša, kteří zde jako rozhodčí odpískali 10 zápasů.

A na konec třešinka na dortu. V soutěži Masters jsme se jako tým umístili na fantastickém 3. místě.

Klobouk dolů, borci! Tenhle turnaj vás vystřelí do vesmíru!

Petr Vinš, headcoach